Kessi velký lovecký zážitek

Včera, tj. 26.9.2012, jsme se vraceli kolem ¾  na sedm večer domů, když zazvonil Peťovi telefon. „Postřelený srnčí kus (srnče), potřebuju psa.“ Naštěstí jsme měli všechny tři s sebou, tak jsme to jen otočili a jeli na „místo činu“. Ještě po cestě jsme se rozhodli, že vezmeme na stopu Kessi. Je sice nejmladší a má nejméně zkušeností, ale jak jinak by ty zkušenosti nasbírala, kdybychom jí k tomu nedali příležitost? Takže Kessi dostala barvářský obojek (vozíme všechno pro jistotu v autě) a Peťa s ní šel jako vůdce. Já nešla, protože Peťa měl strach, abych náhodou někde nespadla. Což by nebylo moc vhodné v mém stavu. Nástřel nebyl k nalezení. Nejen že bylo už docela šero, ale i nástřel nebyl k nalezení. Jen jsme věděli, kde asi. Peťa teda vybídl Kessi, aby začala hledat stopu. Ani jsme nemuseli nijak moc dlouho čekat, než se chytla. Hned zalehla do obojku a neomylně vyrazila do trnek. Peťa bohužel musel za ní. (Teď už je to z vyprávění Petra) Tam, po několika desítkách metrů došla Kessi na postřelený kus. Začala ho hned hlasitě stavět, ale tím, že byla ještě na šňůře, tak se nešťastně zamotala do trnek a kus utekl. Peťa ji odpoutal hned, jak se k ní dostal. Kessi vyrazila a po chvilce zase chytla správný směr a za chvíli už zase stavěla kus. Než se tam však Petr dostal, zase se přemístili kousek dál. Tam ale už neměl postřelený kus šanci utéct. Kessi ho natlačila na hustý porost, který byl těžko průchozí a tam ho stavěla (na kontakt nešla, ale byla tak blízko, že kus už neměl šanci utéct). Petr se ke kusu dostal ze zadu a při vhodné příležitosti, kdy byl kus soustředěný pouze na psa, ho popadl a dal mu záraz. Použít zbraň by v tu chvíli bylo docela nebezpečné. A pak jako správný lovecký pes, se od uloveného kusu ani nehnula.

Byl to pro Kessi obrovský lovecký zážitek a její první příležitost při stavění kusu (jako hlásič u zhaslého kusu se nám už párkrát projevila). Kessi je pes, na kterého se budeme moct na dosledech spolehnout.