Předběžné zkoušky barvářů

 

V sobotu jsme se zajeli podívat na PzB, kde si Kessi taky vyzkoušela jednu ze stop. Poprosila jsem kamaráda, jestli by nám jednu nešlápl…když už je ten pořadatel ;-) Samozřejmě, že jsme ji šli jako poslední, mimo soutěž. Stopa byla stará více, jak 18 hod. Měla jsem trochu obavy, jak dopadneme, když na tohle není trénovaná, ale věřila jsem ji. Nasazení na stopu bylo klasické – chodím dokolečka dokola a hledám, kam šel jelínek :) Pak najednou zalehla do řemenu a šla jak barvář. Několikrát se sice stalo, že sešla ze stopy (začala slídit), ale to já už na ni poznám a tak jsem se zastavila a zamyškovala na ni, ať se vrátí. A dvakrát nás upozornit kámoš, že sešla (prošli nám tam divočáci). Ale pokaždé, když jsem ji vrátila zpátky, tak se hned zase chytla a vyšívala stopu (i lomy dala perfektně). Od místa vypouštění, jsem ji pustila, tak jak by to mělo být, ale jelikož je to vázaný pejsek, tak ušla jen pár kroků a čekala, až s ní půjdu taky. Takže jsem ji nakonec musela pomalu následovat. Až teda na několik posledních metrů, kdy došla ke kusu, jsem ji nechala, ať vidím, co bude dělat. Kroužila kolem něho a pak se pustila do slecha a ožužlávala ho, případně tahala za škáru. Ale hlásit se jí, potvoře, nechtělo. To až když jsem došla k ní a trošku ji vyprovokovala. To pak hlásila jak divá :)

Suma sumárum tak 2/3 stopy šla úplně perfektně, úplný barvář, a tu 1/3 se chovala jako slídič. Takže klobouk dolů, že jako netrénovaný pejsek na šlapané staré stopě, tohle dokázala a došla ke kusu.

 

 

 

 

 

17.4.2012

Po dlouhé době něco napíšu do této části věnované Kessi. Kdyby nebyla vedená pro myslivost, myslím si, že by byla skvělý asistenční pes. Od štěněte nosí a podává různé věci a když mi něco spadne, tak se hned řítí to vzít a podat. Vůbec nikdy jsem ji k tomu nevedla. Prostě to dělá sama. Sice její způsob předání je specifický - chodí kolem nás tak dlouho, dokud si nevšimneme, že má něco v mordě - a pak nám to s velkým nadšením předá (konečně jsme si všimli, že něco má). Sbírá takhle mobily ze stolu, kapesníky, gumičky do vlasů...prostě cokoliv.

Je to pejsek, který nás neustále překvapuje svou inteligencí a výdrží :)

 

27.3.2011

Dneska jsme zkusili trošku potrápit Kessi s kačenou. Zatím měla pouze dřívko obalené dvěma páry kačeních křídel, jelikož její likvidační pokusy v raném mládí byly neskutečně dokonalé :) Takže jsme neměli odvahu nechat jí aportovat pravou kachnu, dokud z toho nevyroste. První pokusy jsme nejprve absolvovali s Benjim. Ten působil jako „předaportér“, který má ukázat, že kachna, či jakákoliv jiná zvěřina, se pouze aportuje, jestliže je ve stavu tuhém. První pokus Kessinina aportu vypadal asi následovně. Přiběhla, popadla, vyflusla, požvejkala, vyflusla a čučela na mě, co s tím dál. Povel „přines“ nám bohužel nezafungoval, tak muselo nastoupit lehké násilíčko – otevřít mordu, vložit kachnu, zavřít mordu, povel „drž“, povel „pusť“. Takto jsme to aplikovali ještě jednou. Pokaždé následovala samozřejmě odměna ve tvaru piškotu a pořádné pomazlení. Potom jsme to zkusili ještě jednou. Kačer ležel asi 10m od nás. Kessi byla vypuštěna, doběhla, chvíli přemýšlela, jak nejlépe uchopit svou kořist, pak ho popadla za hrudník a mastila si to ke mně. Sedla si a způsobně odevzdala. No obrovská radost! Kačera jsme pak schovali a nechali ji jen pobíhat po louce. U kamarádů na zahradě jsme to pak ještě dvakrát zkusili a pokaždé krásně odvedená práce. Na závěr dne jsme ji ještě natáhli vlečku, kterou úspěšně vypracovala. No netušila jsem, že za jeden den naučíme Kessi takhle krásně pracovat s kačenou, když před tím znala pouze dřívko s letkami. A to samo o sobě bylo vytaženo jen párkrát. No jo, už to není jen hravé likvidátorské štěňátko :) Teď už jen občas procvičíme tenhle kousek na utvrzení a pak: „Kačeny, třeste se!“ :)

 

 

25.11.2010

Už dlouho jsem nenapsala nic o tom, co provádí naše milá Kessi. Ve stručnosti – je čilá jako rybička :) V této chvíli právě prožívá vrchol své dospělosti (hárá) a Benji je celý pominutý. Takže ho hlídáme na každém kroku. Občas s Kessi cvičíme aport. Máme k tomu dřevěnou činku, která je ovázaná kouskem kůže ze zajíce a dřívko, na kterém jsou zase přivázané letky ze dvou kachen. První pokusy s takovýmto aportem vypadaly asi tak, že to Kessi bez reptání popadla, ale než aby to přinesla, tak se s tím snažila uchýlit někam do klidu a tam to důkladně prozkoumat. Takže jsme se ji vždycky snažili dohnat a odebrat ji aport výměnou za odměnu. Chvíli to trvalo, než byla ochotná aport odevzdat, ale pak, když odměna převážila chuť likvidovat, tak zase kolikrát jen vyběhla pro aport, lehce do něj drbla šňupákem a mazala zase zpátky, jakože má splněno a chce piškot. No užili jsme si pěkné srandy, než jsme se k tak-tak dopracovali ke kloudnému aportu. Podotýkám, že žádné velké násilí nebylo použito. Jen důrazný hlasový podtón. Cvičili jsme vždycky tak 2-3 týdně po cca 3 pokusech a to takto asi 3 týdny. Pak nebyl čas asi 2 týdny a následně pak asi 2-3 po asi 2x10 dnů se aport procvičoval. Kdy předposlední cvičení bylo asi před měsícem. Pak se necvičilo, jelikož se řešily jiné problémy… Až předevčírem a včera se opět vytáhl „zajíc“. Ale tentokrát jsem ho vyrobila jinak. Tu činku, se kterou předtím cvičila, jsem nacpala do stažené kůže ze zajíce a tu tvarově trochu upravila – v místě, kde pes bere činku do mordy jsem i stáhla tu kůži. No Kessi měla obrovskou radost, že zase může něco aportovat, co voní stejně jako to, co šňupe v trávě. Ještě než jsem uklidila šitíčko, tak už se za mnou Kessi řítila i s vycpaninou v mordě a krásně odevzdala. Samozřejmě se hned dožadovala patřičné odměny  :) Hleděla jsem na ten její výkon jak telátko na nové vrata :) :)  Je to pěkně vychcaná mrška s obrovským pamatovákem :) Ještě ten den jsem ji s tím natáhla vlečku – její první. Trošku ten závěr na vlečce nezvládla – zmateně pobíhala a několikrát svou dychtivostí přeběhla, ale pak ji pomohlo, že ji zavanul vítr a to už pádila se „zajochem“ zpět ke mně. Potom jsem ještě udělala jednu pohozenou a pak už jen volné pobíhání okolo Bečvy. Nic se přece nemá přehánět a není kam spěchat.

 

 perfektní odevzdání pohozené

 

 

 

11.09.2010

V sobotu ráno se konaly barvářské zkoušky malých plemen. Já a Zdena starší jsme spolu s naší mladou špringrou skočili do auta a vyrazili. Věděli jsme, že tam budeme mít několik přátel se svými čtyřnohými svěřenci a chtěli jsme je aspoň trochu podpořit. A Kessi se jela opět seznamovat. Byla jak utržená ze řetězu, jak chtěla poznat každého psíka. Když se dostala ke dvěma mladým psům (jen o měsíc starší), tak začali hnedka vyvádět :) Bohužel na zkouškách dovádět moc nejde. Po zahájení zkoušek jsme se přemístili s naší skupinou (kde byl i špringr) na barvy. Skupina čítala 5 psů. Někteří pejsci šli líp a někteří hůř, ale všichni došli. Měli jsme z toho velkou radost. A další radost nám udělala Kess. Oproti těm mlaďochům projevovala obrovský zájem o nakapané stopy. Z cesty neustále rejdila šňupákem ve vzduchu. A když jsme ji přivedli na volnou stopu, tak s chutí zkoumala pach barvy a pak se vydala po stopě. Šli jsme jen ten kousek, který bývá označený směrem k vůdci, aby věděl, jestli jde dobře. Pak jsem ji s velkou pochvalou ze stopy odnesla :) Jestli to tak půjde dál, tak z ní bude neuvěřitelný stopař. Po kom to asi má….? :)

 

     

 

4.9.2010

V sobotu se opět konal výcvikový den barvářů v Loučné nad Desnou. Je jasné, že si takovouhle příležitost nenecháme ujít a ráno jsme naskákali do aut a vyrazili. Tentokrát se zde sešlo 16 pejsků + naše maličkost. Oproti minulé akci se na nás už nedívali, jako bychom se zbláznili. Jít přece se špringrem na barvářské stopy je přece šílenost!!! A ještě k tomu se štěnětem… Minule jsme jim ale předvedli, že nejsme žádné máčky a tak už nás přivítali, jako samozřejmost :) Musím ale podotknout, že nebýt Zdeny, který je v kynologické komisi a jeho syn pomáhá šlapat stopy, tak by nás tam nepustili.

V sobotu nám bohužel počasí moc nepřálo. Od rána prakticky s mírnými přestávkami a s různou silou pršelo. Kessi jsme vzali jen na nástupu a chvíli si vyzkoušela čekání ve frontě. Při tom jsme lehce pocvičili poslušnost. Pak ale začalo být vidět, že z těch všech dojmů, pachů a z toho čekání začíná být unavená. Odvedli jsme ji tedy do auta, ať si trochu schrupne, než půjde na stopu. Na poslední 3 stopy už s námi zase byla. A natěšená :) Cítila jelínka a ta vůně se jí moooc líbila :) (stále nám pršelo) Poslední stopa byla opět její. Měla ji sice o polovinu kratší než barváři, zato ale šla opět suprově. Šla povětšinu pomalu a s rozvahou a sama se opravovala. Od vypuštění jsem musela jít pomalu s ní ke kusu – trochu ji vést. Jelikož stopa nad námi ji sváděla. Její jemný nosík ji bral po větru. Ale nakonec nám došla až ke kusu. Chvíli ho obezřetně obcházela a pak stačilo jen párkrát pohnout zadním během a už se rozštěkala. Nechali jsme ji, ať se vyřádí a pak jsem ji šťastná popadla do náruče a odnesla ze stopy. Rozhodčí a dva chlapy z obory, co převáželi kus měli stejnou radost, jako my, že se to tomu prckovi povedlo :) Dokonce padlo i to (s humorem), že večer na TV Nova bude filmeček o neobyčejně nadaném štěňátku špringra, který zvládá náročné stopy barvářů a je dokonce lepší než někteří z nich :) Ještě tam na nás zvědavě koukali i ti dva, co šli před námi. Nečekali, že půjde tak dobře, ale byli potěšení, že se nám to podařilo.

             

 

  26.8.2010

 Včera jsem šla z hostem (kámošem) sednout na větev. Jen co jsme se uvelebili, tak nám vyběhl náš srnec. Bohužel opravdu jen proběhl. Ale nesmutnili jsme :) Dál jsme se kochali okolní krajinou a čekali, až se nám zase ukáže. Dočkali jsme se asi až za hodinu. Kamarád se hned nachystal a jakmile k nám byl srnec bokem, střílel. Zůstal v ohni. Radost byla :)  4-5 letý šesterák s krásným tmavým parožím. No a pak přišli na řadu naši pesani. Nejdřív jsme pustili toho staršího, ať se předvede a pak naši malou 7měs. štěndu. Nejdřív ho 3x obkroužila a pak jsme ji roštěkali  :)  Suprově ho pak hlásila  :)  Je to zlatíčko :) Nakonec jsme táhli srnca a 2 psiska - nejvíc teda tu nejmladší  :) Doma jsme pak museli štěndu vyloženě odnést od srnce. Nejraději by u něj proležela a hlídala ho celou noc. Špringříci jsou supr psiska  :)

 

14.8.2010

V sobotu ráno jsme vyrazili s Kessi do Loučné nad Desnou do obory jednoduše zvané Obora. Konal se tam výcvikový den pro barváře před zkouškami, o kterém nám řekli kamáradi, kteří tam šlapali stopy. Jeli jsme tam hlavně pro to, aby se seznámila s dalšími psy a hlavně si čuchla ke kusu vysoké. Bylo našlapáno 15 stop. Na výcvikový den se dostavilo 13 pejsků a jeden (náš) špringr španěl :) Začátek byl stejný jak na zkouškách - nástup, nějaká ta řeč a pak odchod na stopy. Celé to čekání bylo sice dlouhé, ale zase zajímavé. Hodně pejsků šlo poprvé na takovou stopu a to pak byli všichni zvědaví, jak se mu bude dařit. Kessi část toho čekání absolvovala v autě, jelikož na ni padla únava a usínala nám na lesní cestě :) Asi tak hodinu před ukončením stop pro ni Petr zašel. Po tom, co došel poslední barvář, měla Kessi konečně příležitost dostat se ke zveřině. Ale ne jen ji to ukázat. Nechali jsme malou, ať se předvede i na stopě. Stopy byly našlapány v rozmezí mezi 4 a 6 hod odpolední, navíc v noci se přehnala bouřka a na "naši" stopu se Kessi dostala až kolem 1 hod odpolední (tzn. cca 14 hod stará stopa).

Kessi jsme zavedli na stopu a nechali ji, ať si ji vklidu očuchá. Pak se pomalu vydala po stopě. Za povzbuzování a občasného poplácání (občas se zastavila a ohlédla na mě, jestli jde dobře) jsme absolvovali celou stopu. Kromě míst, kde to přešla zvěř - to se hned stočila na tu stopu; šla suprově. Oba lomy bravurně vybrala a stopu držela, jak nějaký zaučený barvář. No maximálně nás překvapila :) I vypuštění ke kusu jsme absolvovali. To bylo sice horší, jelikož byl položen u potoku a tam vanul lehký výtr, takže ji to svádělo pod kus. Tak jsme tam společně došli. Zvědavě si ho celého očuchala a pak, když už byl dostatečně prověřen, jsme ji na něj rozštěkali. Pak měla ještě možnost vyzkoušet si jen chování u kusu (asi za půl hodny na ni přišla řada), tak jsme ji nechali si ještě čuchnout a opět se vyznamenala svou hlasitostí :)

Bylo to pro nás pro všechny velké překvapení, co ten malý pejsek dokáže :) Některé ty barváře by ve svém věku strčila do kapsy a je možné, že to některým majitelům nedá spát.... :) Teď už ji zase dáme pohov. Jen klídek, hraní, spaní a procvičování poslušnosti.

 

28.7.2010

Kessi je neuvěřitelně chtivé a zároveň nadané štěňátko. Neustále nás překvapuje... :)

 

 

16.7.2010

Kessi je opravdu zvláštní pejsek. Na rozdíl od Dony a Benjiho, baští nejrůznější pochutiny. Kromě granulí, masa a příloh k tomu, si ráda pochutná na jablku, mrkvi, banánu, borůvek (šla s námi je sbírat, zatím ale umíme jen do papule :) ), má ráda taky čerství hrášek a včera si se mnou dávala broskev. Neuvěřitelné, co ten malý pejsek dokáže zbaštit.

 

8.7.2010

Ač jsme doufali, že se nám to nestane, tak se to stalo… Kessi je rozmazlené štěňátko :) Ale tak nějak pěkně, roztomile, rozmazlené. Chrní s námi v posteli, na oplátku nás hlasitým štěkotem snaží chránit před každým nebezpečím - podle ní nebezpečím – třeba i takové tmavé křoví je nepřítel ;) Je s ní sranda. A roztomile chrochtá, když ti oňuflává ksichtík a nakonec celou olíže. Je to náš bobek :) Chvíli terorizuje okolí a pak se lísá, asi jako že to tak nemyslela. Na přivítanou nosí buď nějakou hračku, nebo botu, pokud je nějaká poblíž a děsně se při tom vrtí. S botou taky chodí za námi, když chce na sebe upozornit – buď si ji nedostatečně všímáme, nebo chce na oplátku piškot za aport :) No prostě sranda :)

2.7.2010

Po dlouhé době opět přidám pár řádků k naší malé čertici.

Z Kessi už je velká slečna. Téměř už dosahuje výšky dospělého psa. Ale nezdá se nám, že by přehnaně nohatěla. Spíš, že se zvětšuje kompaktně. No nafotím pár snímků a můžete pak posoudit sami :) Co se týče zvěře, tak stopy ji zajímají všechny a hodně. A když se dostala k zhaslému srnci – nechali jsme ji udělat něco jako dosled; srnec zůstal v ohni a nechali jsme ji, ať si ho najde. Byla to krátká vzdálenost a pracovala dobře. Po krátkém vydráždění ho začala hlásit, a když jsme ho stahovali k cestě, tak se mu neustále sápala na hrdlo a když to nešlo, tak na slecho. A celou dobu ho hlásila. Pak teda vysílením padla :) Na víkend jedeme k mým rodičům a snad bude chvilka na hledání nějakého pelešáka.

9.6.2010

První plavání Kessinky jsme započali na řece Bečvě. Voda po povodni už dávno opadla a taky to velmi teplé počasí svádělo k tomu, jít plavit psy. Po prvních nesmělých krůčcích se s námi vydala do vody. Nejdřív jsme ji nechali jen tak se brouzdat a pak jsme ji zavedli do hlubší vody (bylo to jednoduší už tím, že se nás držela, jak ocásek). První tempa byla plná obavy, co se bude dít, ale když viděla naše dva neohrožené mazáky, jak křižují vodu, tak se znovu, za povzbuzování opět odvážila vkročit do hluboké vody. Po chvíli už se sama vydávala na krátké vzdálenosti zkoumat hladinu vody. Motala se nejvíc kolem nás, takže jsme ji mohli občas pomoci – jela hlavně na přední nápravu, takže zadní občas klesala ke dnu a stavěla se do polohy svíčky, tak jsme ji pokaždé popadli za kořen ocasu a zase umístili do vodorovné polohy :) Bylo vidět, že se jí to velmi zamlouvá.

31.5.2010

Na víkend jsme se opět vydali ke mně domů a k našim kamarádům do Nového Malína. Z počátku sice počasí opět nezklamalo (pršelo a pršelo), ale v sobotu…to bylo jiné kafe :) Konečně jsme mohli nachytat taky trošku toho sluníčka, teplo bylo a psiska mohla celý den lítat po zahradě. K večeru jsme vyrazili do lesa, zkusit štěstí na srnce. No a výsledek? Kamarád střelil paličkáře :) Měli jsme s sebou Benjiho, tak jsme ho samozřejmě nechali udělat svou práci. Srnec sice po ráně jen kousek odskočil, ale na procvičení stopy a hlášení u kusu se to taky hodí :) Na zahradě jsme ho pak ukázali Kessi. Ta ho s největším zaujetím zkoumala ze všech stran :) Byla už ale hodně tma, tak jsme nějaké větší seznamování se zvěří nechali na druhý den.

Druhý den se Kessi báječně předvedla. Podařilo se nám ji po chvilce vyprovokovat (pohybem hlavy srnce a běhy) a začala jej hlásit :) Jak začala, tak už jsme ji nemuseli více pobízet. Hlásila, očuchávala a obíhala srnce už sama. A když se na nás podívala, stačilo říct: „Vem si ho, vem si srnečka.“ A začala zase hlásit :)

Uvidíme, jak se bude jevit dál, ale snad se nám podaří dále podporovat a udržovat její hlasitost.

13.5.2010

Dlouho už to trvat nebude a Kessince budou 4 měsíce. Pomalu už z ní bude velká slečna, ale to jí nebrání v tom, dělat neplechu :) Je to ještě větší divoch, než byli ti dva naši, když byli mrňata. Peťa se s ní neustále rve. A má z toho děsnou radost :) Ty bitky, to se nedá popsat, to se musí vidět. Hrozně se u toho nasměju :) Ve chvíli, kdy to ti naši bobani už dávno vzdali a ustoupili (Benji dokonce někdy dal i dost najevo, že už ho to vážně sere), tak ta mrňucha do toho jde ještě s větší vervou. A je to dost dobrý boxer! Předníma tlapkama se ohání jak nějaký Muhammad Ali, takže je třeba si dávat pozor na nos a občas i na oči :) Já se teda s Kessi hlavně naháním a přetahuju s činkou, lanem a plyšovým krysákem nebo žábou :)

Jak teď neustále prší, tak Kessi je doma žhavá čára. Lítá po bytě, suší se a na linu hází smyky, jak ji to ujíždí na tlapkách :) Prostě se s ní vůbec nenudíme :)

 

Minulý víkend jsme vyrazili na výlet ke Karlovi. Byl to skvělý den, bezvadně jsme si pokecali a psiska se perfektně vydováděla :) Kessi blbla se svými sourozenci a večer, cestou domů, byla totálně K.O. :) Pár fotek jsme umístili do fotogalerie (Kessi). Jak bude zase nějaká volná chvilka a Karel na nás bude mít chvilku čas, tak zase vyrazíme. 

 

5.5.2010

I když je počasí takové, jaké je, v žádném případě to nebrání Kessi dělat lotroviny :) Každý den je překvapením, když se vracíme z práce. Jednou je doma pořádek, jen noviny to nikdy nepřežijí a jindy je to jak kdyby se vám doma proběhlo stádo zeber :) Ale zase ta radost, která vyzařuje z těch tří rošťáčků, je tak odzbrojující, že se na ně a hlavně na tu malou potvůrku nemůžete ani zlobit. A když už přece jen zvýšíme hlas, tak přesně ta mrška ví, co se nám nelíbí. To pak v ní můžeme číst, jak v otevřené knize. Její mimika obličeje mluví za své. Přesně víme, kdy se cítí provinile, kdy něco chce a kdy si myslí, že jsme ji okřikli neprávem.

Kessince už vypadly téměř všechny mléčné řezáky a nové se více či méně klubou na svět. Takže hračky, dřívka a uzené vepřové nožky musí být neustále někde poblíž, abychom omezili, případně zabránili likvidaci našeho nábytku :)

 

31.3.2010

 

Včera (30.3.2010) se nám náhodou podařilo vyšlápnout zajíce. Psiska se po něm hned vydala, Kessi ale ne. Nevšimla si ho, jen viděla, ten šílený úprk psů J Nezaváhala jsem a vydala jsem se s ní směrem ke stopě zajíce. Jak jsme na ni narazili, tak začala malá běhat po té stopě jak zběsilá. Sem tam J No sranda. Nejspíš zítra se tam zase vydáme a snad budeme mít opět štěstí na nějakého ušáka.

 

21.4.2010

Opět jsme vyrazili na malou procházku do lesa. S sebou jsme vzali jen Kessi ať si může v klidu vychutnávat všechny pachy, co jsou v lese :) To, co předváděla, bylo úžasné. Ještě tak před týdnem by měla strach se po té stopě vydat i jen na 10 kroků. Včera už běhala od stopy ke stopě, ověřovala si ji a odbíhala i na několik metrů. Dokonce se nám podařilo překvapit srnce (Kessi ho neviděla). Takže když došla na úplně čerstvou stopu, tak po ní lítala jak zběsilá a mooooc se ji ta vůně líbila :)

Máme udělaných pár nových fotek, dokonce i postojovku! Takže jakmile to bude možné, vyvěsíme je tu.

 

20.4.2010 jsem zjistila, že Kessi přišla o svůj první zub J V dolní čelisti, první vlevo.

 

V sobotu (17.4.2010) bude mít Kessi 3 měsíce, pokusíme se o nějaké nové fotky. Hlavně postojovky. Posledně, když jsme to zkoušeli, tak to škvrně dělalo všechno možné pro to, aby se nemusela fotit. Potvůrka! :) Z postoje byl pokaždé posed :)

 

29.3.2010

 

Kessi je u nás doma už týden. Vybarvil se z ní pěkný čertík :) Hlavně ráno, o ve čtvrt na 6, kdy se vrátíme z půlhodinového venčení, kdy dostane něco na zub. To je z ní pak neřízená střela, která se prohání bytem a provokuje Benjiho, aby si šel hrát. Štěká, tahá svého krysáka, lano, či balonek. Bohužel v 6 hodin odcházíme do práce a to se milé Kessi moc nezamlouvá. O to šťastnější je náš návrat domů, kdy nás vítá urputným vrtěním zadní části těla :) Na vycházce je Kessi  pěkná „divoženka“. Neustále prudí Benjiho, aby si s ní hrál, ale ten jen trpělivě počká, až ji to přestane bavit a vybere si jiný objekt svého zájmu. Asi chce počkat, až trošku povyroste, než zahájí "bitevní hry"… :)

Jak jsme stihli, za tak krátkou dobu, co ji máme, poznat, tak je Kessi velmi inteligentní. Na zavolání přijde a sedne si (začala to provádět sama od sebe), vůbec od nás daleko neodbíhá a už na třetí zapískání na povel „ke mně“ se řítí k nám. Kopíruje totiž Benjiho a velká pochvala, která pak následuje, je dobrý motivační stimul :) Tento víkend jsme ji vzali prvně do lesa. Petr si potřeboval vyzkoušet nový brokový automat. S Kessinkou jsem zašla asi 200m dále do lesa, aby ty rány byly tlumené. Po první ráně sebou škubla a dívala se za sebe, co se to děje. Ale když viděla, že já si z toho nic nedělám (a ještě jsem na ni v klidu mluvila), tak se zase dala do pohybu a zbytek ran už ji neplašil. No prostě šikula :) Ten den jsme ještě narazili na srnčí. Zvedlo se asi 30m od nás. Kessinka je neviděla. Vzali jsme ji na stopu a sledovali, co na to řekne. Byla velmi obezřetná a celou dobu šla až za námi. Občas se zastavila a očuchávala pro ni zajímavá místa. Takže první setkání dopadlo skvěle :)

 

23.3.2010

Tak malá vzteklá, je malá VELKÁ vzteklá :) První den beze mě (3 dny jsme ji měli doma) a vzteká se, že není se mnou. Vrhla se mi už na dost chatrné papuče, a když byl Petr vynést koš (vzal si dnes dovolenou), tak našel Kessinku, jak sedí a vyje. No a při venčení místo, aby konala potřebu, tak mě prý hledá. Nečekala jsem, že se tak na mě upne, po tak krátké době. Snad nás sousedi nezabijí, až budeme oba v práci. Dona se zatím moc nekamarádí a Benji se už pomalu začíná schovávat před tím malým ďáblíkem.

© 2009 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode