Lovy 2010

Tak nám začala lovecká sezóna. Bohužel počasí nám moc nepřeje... Ale i tak se nám při tomhle příšerném počasí podařilo každému ulovit srnce. (fotky dodám příště). Snad už tyhle mokré a utopené dny brzy přejdou a ztráty na mláďatech nebudou velké.

26.12.2010 Hon na Štěpána Nový Malín

I když se z počátku zdálo, že počasí nebude nic moc, tak na nás přeci jen vykouklo v průběhu dne sluníčko. Na honě se nás sešlo asi 25, z toho asi jen 5 honců. Zbytek byly střelci. A jen naši 3 psi. Terén nebyl nijak náročný, ale problém byl se zmrzlou zemí. Dost to klouzalo a jelikož jsme chodili ve svahu po vrstevnici, byl to docela záhul na tělo. Psi opět předváděli perfektní práci a Kessi se učila. Občas se vyběhla podívat dopředu, ale většinu času byla kolem nás, tak do 50m i míň. Chodila před honci a střelci, co šli v leči (bylo nás asi 6) a šmejdila po zajících, co byli schovaní kolem nás. Ve třetí leči jsem si šla stoupnout na štont a vzala jsem si Kessi s sebou. Trénovat klid na stanovišti se také musí :) A tato strategie se nám vyplatila. Po asi 20 min mi do zad přihopkal zajíc. Byl to zkušený matador, jelikož věděl, že se musí ztratit dřív, než na něj přijdou psi. Snažil se uniknout mezi nízkými smrčky, ale štěstí tentokrát stálo na naší straně. Po ráně Kessi zůstala sedět na místě, ale až když viděla, že zajíc ještě odkazuje, tak se po něm chtěla vrhnout. Musela jsem ji okřiknout, ale jakmile v klidu zase seděla, tak jsem ji pustila. Hned se po něm vrhla. Ještě ho teda neumí zadávit, ale snaha tam byla. Jako aport byl na ni trochu těžký a pro ni ještě neskladný (zatím trénujeme jen s vycpaninou), ale snahu přinést ho měla. Ještě chvíli jsme stáli, když po stopě zmíněného zajíce přišel Benji. Pomalu si vypracoval stopu až na místo jeho skonu. Tam zjistil, že se něco stalo, a když viděl, že zajíc je u nás, tak hned šel dál hledat. Benji je taková naše malá samostatná jednotka. Ve smečce moc nechodí, ale přidá se tam, kde je třeba. Jinak funguje sám. Sám vyhledává, sám pracuje. Kolikrát prošmejdí leč tak rychle, že my jsme teprve v polovině a on už jede téměř druhé kolo. Ale nikdy nechodí za střelce. Jakmile doje na konec leče otáčí se a jde obloukem zase zpátky. Pomalu prohledává každý kout a každou zvěř, kterou najde, popožene ven z leče. Už několika střelcům takto přihnal zvěř, ale jejich výsledek bohužel někdy nebývá ověnčen štěstím. To pak nám to dává Benji najevo, že jsme babráci :) Výsledkem celého dne bylo 7 ulovených zajíců, 25 unavených účastníků a 3 totálně zničení psy.

Naši psi teď zažívají psí lázně. Mají několik drobných zranění na tlapách a nějaký ten zlomený a zvrtlý dráp (Benji a Dona) díky zmrzlé půdě, tak si hoví na gauči a (někomu se to možná nebude líbit) chrní s námi v posteli. Jsou to členové naší domácnosti a velcí pracanti, tak proč bychom se k nim měli chovat jak cizím. Zaslouží si veškerou péči a pozornost za jejich tvrdou práci.

 

 

11.12.2010 natláčka v MS Zašová

Sobota už nebyla tak vydařená na počasí, jako minulý víkend, ale i přesto to byl vydařený den. Natláčka byla spíše komornějšího ražení. Spousta hostů nepřijela a tak se nás sešlo jen asi 12 střelců a stejně tak asi i honců. K tomu se dostavily 4 psy – 2 jagoši, špringr a křepelák. Benji tentokrát nešel, jelikož má z minulého týdne zranění. V neděli byla ještě rychlo nátlačka a tam se potkal s divočákem. Trošku naražená tlapa, nic víc, ale raději jsme ho nechali odpočívat. Už je to OK. Šla tedy jen Kessi a Dona. Věděli jsme, že to nebude žádná divočina, jelikož divočáci jen prochází. Předpoklad byl, že spíše narazíme na vysokou. Což se taky stalo hned při první leči. Střelci už stáli a my honci, jsme se teprve stavěli, když se zvedly 2 kusy vysoké – slabá laň i kolouch. Bohužel šli na střelce, který má v rukách nasráno. Padli 4 rány, ale žádný kus. V druhé leči, jsme opět zvedli 2 kusy vysoké. Opět laň a kolouch. Když jsem s jedním honcem došla k zálehu, zjistili jsme, že jeden z těch dvou kusů je postřelený. Hned nám bylo jasné, která bije. Naštěstí střelec, na kterého ty dva kusy šly, byl mnohem pohotovější. Kolouch zůstal v ohni. Jen laň se musela dohledat a potom dostřelit. Její dohledávku zvládla naše Kessi. Laň, která se po ráně druhého střelce zvedla a dala se na ústup, barvila několik kapek co asi 1m. Kessi ihned zapojila svůj čuchometr a dala se na sledovačku. Perfektně se držela stopy a došla až k lani (na volno). Tam se musela odvolat, jelikož laň ještě žila a střelec ji musel dostřelit. Po dostřelné ráně se Kessi k lani hned vrhla a začala ji zaštěkávat. Když ještě zjistila, že ještě není zhaslá, vrhla se jí po krku. Prostě ji chtěla zadávit. Tak malá a už tak odvážná :) Samozřejmě dostala velkou pochvalu, jak krásně nám ukázala stopu a jak ji pak pěkně zahlásila. Suprová barvářská práce zakončená „koncertem“.

Výsledkem celé natláčky byl pouze ty 2 kusy vysoké. Hlavní ale je, že jsme se všichni ve zdraví vrátili a příjemně vše zakončili na poslední leči v chatě.

            

 

 

4.12.2010 hon v Novém Malíně

Jako minulý rok jsme i letos jeli na hon do Nového Malína. Vyšlo nám krásné počasí. Nebe bylo téměř bez mraků, sluníčko nám svítilo a všude bylo nasněženo. No prostě ideál :) Sešlo se nás asi 45 střelců a asi 25 honců a 7 psů, z toho jen 4 pracovali přímo v leči (2 ohaři byly u střelců a 1 křepelák, pokud zrovna nezdrhnul, tak byl taky u střelce). Hospodář při loňském honě prohlásil, že pokud se letos nestřelí 70 zajíců (loni se jich střelilo přes 50), tak před námi sní svůj klobouk. Je jasné, že mu to každý hned po ránu nezapomněl připomenout :) Na tento hon jsme s sebou vzali i Kessi. Ať se už pomalu zapracuje a pochopí, proč má hledat zajošky a proč příležitostně aportuje vycpaného zajocha. První leč se šli louky. V mezích byli zalehlí pouze 2 zajíci a ti taky přežili :) Další leče se šly už v lese. Terén byl docela náročný – ve sněhu a v zimním kabátu zdolávat ty strže a následné stoupáky do kopce byl masakr. Před svačinou už jsem myslela, že zahodím flintu a počkám na někoho, až pro mě přijede. Na psech o svačině už byla taky vidět mírná únava. Do svačiny měl Benji i Dona možnost aportovat několik zajíců a několik jich postřelených dohledat. Benji jich musel i několik zadávit, když je našel ještě živé. Kessi měla taky pěkný zážitek. Kamarád přestřelil jednomu zajíci zadní běhy a zrovna u toho byla naše malá. Zajíc se zašil mezi smrčky, kde bez psa, bychom ho nenašli. Kessi tam vběhla a během chvilky už na zajíce dorážela. Ještě neumí zajíce popadnout a zadávit, tak kolem něj poskakovala a hlásila ho. Zajíc nemeškal a snažil se uniknout – začal klouzat z kopce dolů. Kessi jako správný lovec, přece nenechá uniknout svou kořist, tak se jala daného zajocha pronásledovat. Asi 200m ho zaštěkávala, až se jednomu z nás podařilo milého zajíce (který teda na to, že nemohl na zadní, docela rychle zdrhal) chytit a dobře mířenou ranou ho klepnout za slecha. Kessi se pak od zajíce nechtěla hnout. Přece neopustí svůj úlovek, ne? :)

A jaký byl závěr celého dne? Střelilo se 42 zajíců a hospodář musel sníst svůj klobouk…..marcipánový :) (teda nejedl ho sám, každý si dal)

        

 

 

 

25.11.2010

Poslední dobou jsme toho o lovu moc nenapsali. Je to z toho důvodu, že kromě plnění plánu odlovu jsme se k ničemu dalšímu moc nedostali. Stala se nám nemilá věc – někdo si nenávratně půjčil naše auto (a další se hned tak nepořídílo) a pak nám asi 4 týdny na to začala hárat Kessi. Nejbližší akce, která nás čeká je natláčka v Mostkově a hon v Zašové. Tyto dvě akce jsou bohužel ve stejném termínu, takže abychom splnily závazky v obou sdruženích, musíme se rozdělit. Snad to všude dopadne dobře a všichni se ve zdraví opět doma shledáme.

 

 

2denní natláčka s kolegy z Německa (22.10.2010-23.10.2010)

Asi před dvěma měsíci nám náš kamarád z Německa oznámil, že bude pořádat pro své známé a kamarády 2denní natláčku. Jedna se bude konat na Hutově a druhá v Jedlí. Já s Petrem jsme měli být v leči s našimi psy. První den se jelo na Hutov. Měli jsme štěstí na počasí, takže se dobrá nálada udržela až do konce dne. Rudolf si pozval 18 střelců z Německa. Byla to směsice lidí různých zaměstnání, ale všichni výborní střelci. Místních myslivců a honců se sešlo zhruba ve stejném počtu. Všichni však šli pouze jako honci, případně jako střelci v leči, když by bylo potřeba pomoci psům nebo popohnat prasátka. Psů bylo odhadem 7. Šly se 4 leče, ve kterých bylo střeleno 6 ks černé zvěře, 2 ks vysoké a 1 liška.

Druhý den se přejelo do Jedlí. Sestava byla stále stejná, jen se změnil počet honců a psů. Honců bylo kolem 25 a psů bylo také podstatně víc, asi tak 13 čtyřnohých pracantů. Opět nám vyšlo nádherné počasí, ale ten terén… Katastrofální. Šla se jedelská strana. To znamená příšerný svah, který se jde po vrstevnici, občas nějaká ta strž, skála… (příště mačky a lana s sebou!), srázy, rokliny…ono na mokrém listí a vlhké hlíně scházet svah není žádná lahoda natož to pak lézt do vrchu! Z cesty přímo do téměř rovného svahu. Masakr! Ten druhý den jsme byli my i psi totálně odvaření.  Ale zase se zadařilo. Střelilo se 21 ks černé zvěře. A to se ještě spoustě kusů podařilo utéct.

Byly to vydařené lovecké dny plné zážitků a loveckých úspěchů.

(ten stručný popis je způsoben tím, že hlavní zážitek z celé velké akce je to, že jsem byla totálně K.O., vše ostatní bylo jaxi zahlušeno...)

        

 

 

22.9.2010

Lovecká sezóna je v plném proudu. Zatím chodíme jen na kačeny a účastnili jsme se jedné natláčky na chrochtíky, ale už teď máme téměř celý příští měsíc plný a další se pomalu zaplňují. Asi to bude stejně náročné jak loňský rok. Snad ne horší. Letos nás čeká docela důležitá naháňka. Kamarád z Německa si, stejně jak loni, pozval cca 20 svých kamarádů. Bude to dvoudenní akce na dvou různých místech. Je předpoklad dostatku černé a jelení zvěře, tak snad budou mít hoši němečtí dobrou mušku :) Budeme mít sice pozice honce, flintu můžeme použít jen při dostřelování zvěře, ale nám to vůbec nevadí. Hlavně, že se sejde dobrá parta. Vůbec nás neberou jako nějaké „sluhy“, kteří jim to prase vyženou z houští. Těší mě, že se ještě najde pár lidí, co si těch honců váží. Nebýt nich, tak si ti střelci na tom štontu můžou tou hlavní leda tak šťourat v nose. Bohužel se najde dost takových, kteří považují honce jen jako námezdní sílu…

 

 

5.9.2010

V neděli ráno jsme šli dohledávat kačeny na rybník, kde večer před tím byl na ně uspořádán hon. Tah kačen je něco úžasného. Chodit na brojlery není takový zážitek. Sešli jsme se tam 3 a 3 psy (Benji, Ax-barvář, ale vyhledává a aportuje kačeny; a Kessi – ta sice ještě neví, ale příležitostmi se učí). Beji i Ax bravurně vyhledávali, aportovali zhaslé a chytali unikající křídlované kačeny. Z předešlého večera bylo nalezeno 10 kačen. Kessi pobíhala s nimi a dívala se, co ti dva dělají. Nakonec pak taky sama vytáhla jednu kačenu :)

Celkem bylo na prvním kačením honu uloveno 23 kachen.

 

Víkendová akce v Mostkově (25.-27.6.2010)

Před nějakou dobou nás požádal hospodář MS Na Zakopanci, jestli bychom jim nepomohli s jednou víkendovou akcí. Jeden jejich člen založil kroužek mladých příznivců myslivosti a lesnictví na jedné střední škole (bohužel nová ředitelka jde proti tomu to kroužku a výsledek na sobě asi nenechá dlouho čekat…). A dokud tento kroužek funguje, tak se domluvili, že pro tyto středoškoláky uspořádají lovecký víkend.

Sešlo se asi 11 členů ze 13. Bivakovali v kulturáku, který zároveň slouží i jako lovecké centrum (mají zde schůze, zahajují se zde natláčky, poslední leče…). Je to takový menší kulturák, kde je i samostatná kuchyňka. Z pátku na sobotu jim šel vypomáhat Zdena starší a Petr. Bylo to organizováno tak, že každý si vezme s sebou jedno z členů kroužku a posadí se s ním na posed (někteří nejsou z loveckých rodin a tak to byl pro ně velký zážitek – první čekaná). Bylo vytipováno několik míst, kde se mělo jít. Nešlo jen o samotné pozorování zvěře, ale i o vlastní lov. Pokud by někomu přišel odstřelový srnec, měl být uloven. Stejně tak i zvěř škodící myslivosti. První večerní čekaná byla úspěšná pro jednoho lovce (hospodáře). Slovil cca 4 letého srnce. Lovit mohli pouze členové a pozvaní hosté „na výpomoc“ (ne členové kroužku). Ranní čekaná byla už méně úspěšná na počet osazenstva, ale neméně úspěšná na zážitky.

V sobotu večer jsem já, spolu se Zdenou starším opět vyrazila směr Mostkov. Zase jsme si rozdělili mladé nadšence a vyrazili do terénu. Já a David (vedoucí myls.kroužku a člen sdružení) jsme si vzali s sebou 3 děvčata. David s jednou seděl na posedu a já jsem měla zbývající dvě slečny na posedu po své pravé ruce (tam, kde jsem seděla, by se vešel 1 člověk). Naše rozmístění tvořilo takové obrácené „U“, kdy já jsem seděla v jeho středu. Byly jsme od sebe asi cca 100m-150m. Kolem 7 hod už jsme seděli. Asi 20min nato mi vylezl z kraje lesa v levé polovině zorného pole mladý srnec. Odhadovala jsem ho na 3 roky. Nějakou dobu se popásal a já ho pozorovala asi na 70m. Pak ale začal tak trochu jančit – neustále jistil, odbíhal a choval se velmi neklidně. Pak zaběhl opět do lesa a během chvilky, jsem jej viděla, jak velmi rychle probíhá krajem lesa pryč. Něco jej hodně vyděsilo. Dlouho se pak už nic v této straně paseky nedělo. Naopak z druhé strany (kde seděli i ty dvě mladé slečny) nám vyšla srna se dvěma srnčaty a pak asi po 45 min další srna s jedním srnčetem. Pomalu se z dolního okraje paseky přesouvali směrem ke mně. Byla to krásná podívaná. Během jejich pozorování jsem samozřejmě kontrolovala i zbytek paseky. A v jedné chvíli, před 9 hod večerní, jsem zahlédla v místech, kde byl ten mladý srnec, srnčí hřbet. Bylo vidět, že je to velký kus. Nejprve jsem myslela, že by to byl zase on. Ale po krátkém bližším pozorování jsem konstatovala, že není. Chvíli jsem čekala, než zvedl hlavu a pak už jsem věděla. Šedá maska, silný krátký krk, tělo hranaté. V té chvíli jsem se pořádně rozklepala. Bylo mi jasné, že je to starý kmet. A paroží žádná slabota. Chvíli tam otloukal nízký keřík – dal mu pořádně zabrat. Pohyboval se ve vysoké trávě, takže jsem viděla buď hlavu, krk a vrch hřbetu. Natřikrát jsem ho raději obeznávala (dalekohled – puškohled – dalekohled), než jsem se rozhodla střílet. Přece jen jsem byla pozvaná, i když jsme měli všichni povoleno střílet a všechno odstřelové. Nakonec jsem se rozhodla. Vzala jsem svou „Anču“ a pokusila jsem se zamířit – tak trochu víc se mi třepali ruce :) Musela jsem začít zhluboka dýchat, abych se aspoň trošku uklidnila a byla schopná udržet kříž na komoře srnce. Moc to nešlo, protože se srnec pohyboval ve vysoké trávě + ta moje třesavka. Když už se konečně zastavil při popásání a zvedl hlavu, tak jsem se ještě víc rozklepala. Navíc jsem se střílet neodvážila, jelikož v tom místě nebyl hřbet skoro vůbec vidět. Musela jsem sklopit zbraň a zase se rozdýchávat. Když se dal srnec zase do pohybu, opět jsem zvedla zbraň. Viděla jsem v puškohledu, že míří do trošku řidší trávy. Byl to je ale krátký úsek, tak na délku jeho těla. A pak zase hustá tráva a kraj lesa. Musela jsem se rozhodnout během chvilky. Celou dobu, co pomalým krokem šel k danému řidšímu místu, jsem na něj mířila. Nebo jsem se o to spíš snažila J Pořád jsem si říkala, ať se zastaví. Asi mě slyšel, protože se skutečně v daném místě zastavil. Zvedl hlavu a jistil. Pro někoho se to může zdát jako chvilka, mě to připadalo, že to trvá děsně dlouho, než jsem zmáčkla spoušť. Pořád jsem se strachovala, že udělá krok, nebo že si lehne…cokoliv. Ale nestalo se tak. Po ráně, srnec zůstal v ohni. Byla to vysoká komora. Chyceny byly jen plíce. Po ráně jsem musela velmi opatrně odložit flintu, jelikož se mi příšerně třepaly ruce. A těch 15 min jsem to celé rozdýchávala. Ještě asi dalších 20 min jsem čekala, než došla dvojice pode mnou. Během čekání jsem měla ještě jeden zážitek – vyšel mi krásný mladý jelen.

Byl to nádherný lovecký večer s krásným zážitkem. Děkuji Frantovi, který nás pozval, děkuji Dianě, bohyni lovu a děkuji Honzovi, zesnulému kamarádovi, který byl určitě v tu chvíli se mnou. Působil v tomto sdružení a tam kde jsem střílela, chodíval prý i on. Možná to byl jeho způsob díků za lovecký obraz, který měl u mě objednaný a který jsem dodělala in memoriam.

Tento víkend se střelilo 5 srnců, 2 lišky a byli viděni 3 jeleni.

 srnec věk 7+ 

© 2009 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode